Skupinové aktivity v přírodě jako dostupná a efektivní intervence podpory zdraví starších osob: implikace projektu RECETAS pro strategie zdravého stárnutí

Souhrn

Úvod: Pobyt v přírodě je dnes již uznávanou a vědecky podloženou formou podpory zdraví. U starších osob může kontakt s přírodním prostředím a pohyb v přírodě významně přispívat k udržení funkční zdatnosti, psychické pohody a kvality života. Zvláštní význam mají skupinové aktivity v přírodě, které kombinují pohyb, sociální interakci a pozitivní environmentální podněty.

Cíl: Cílem článku je shrnout současné poznatky o působení přírody a skupinových aktivit na zdraví starších osob, analyzovat jejich zastoupení v českých strategických dokumentech v oblasti stárnutí a podpory zdraví a představit význam projektu RECETAS.

Metodika: Jedná se o přehledový článek vycházející z publikovaných odborných poznatků a z analýzy relevantních českých strategických dokumentů v oblasti politiky stárnutí a podpory zdraví.

Výsledky: Pobyt v přírodě, a zejména skupinové aktivity v přírodním prostředí mají prokazatelný pozitivní vliv na fyzické, psychické i sociální zdraví starších osob. Přesto jsou tato témata v českých strategických dokumentech reflektována spíše okrajově a bez konkrétní operacionalizace. Projekt RECETAS přináší nové poznatky o významu vztahu k přírodě a skupinových aktivit v přírodním prostředí a nabízí konkrétní doporučení, jak tyto aktivity systematicky začlenit do podpory zdraví nejen starších osob.

Závěr: Skupinové aktivity starších osob v přírodě představují perspektivní, dostupný a účinný nástroj podpory zdravého stárnutí, který by měl být systematicky integrován do zdravotní péče, komunitní praxe i veřejných politik.

Klíčová slova:

kvalita života – geriatrie – stárnutí – funkční zdatnost – příroda – skupinové aktivity

Úvod

Pobyt v přírodě představuje významný, dosud nedostatečně využívaný způsob podpory zdraví ve vyšším věku. V posledních letech narůstá množství vědeckých důkazů potvrzujících, že kontakt s přírodním prostředím má příznivý vliv na fyzické, psychické i sociální zdraví starších osob a přispívá k udržení funkční zdatnosti, soběstačnosti a kvality života.^(1–4) Tyto účinky jsou zvláště významné u geriatrické populace, která je často zatížena multimorbiditou, funkčními omezeními, vyšším rizikem křehkosti a sociální izolace.

Mechanismy působení přírody na zdraví jsou komplexní a zahrnují biologické, psychologické i behaviorální procesy. Kontakt s přírodním prostředím je spojen se snížením stresové zátěže, příznivým ovlivněním autonomního nervového systému, zlepšením nálady a kognitivních funkcí a snížením výskytu depresivních symptomů.^{(2, 5, 6)} U starších osob se tyto efekty promítají do lepšího subjektivního hodnocení zdraví, vyšší životní spokojenosti a potenciálně i nižší spotřeby zdravotní péče.⁽⁷⁾

Vedle samotné expozice přírodnímu prostředí je klíčovým faktorem typ aktivit, které jsou v přírodě vykonávány. Aktivní pobyt v přírodě podporuje přirozený pohyb, stimuluje rovnováhu a koordinaci a přispívá k prevenci pádů a funkčního poklesu.^{(8, 9)} Z geriatrického hlediska je významné, že pohyb v přirozeném terénu zapojuje více svalových skupin a podporuje adaptivní motorické strategie. Současně vytváří prostor pro smysluplnou činnost, posiluje pocit autonomie a podporuje dlouhodobou adherenci ke zdravému životnímu stylu. Mimo jiné smysluplné spojení a prožití kvalitních okamžiků s přírodou má více pozitivních dopadů na zdraví než jen samotný kontakt s přírodou.⁽¹⁰⁾

Zvláštní pozornost si zaslouží skupinové aktivity v přírodě, například společné vycházky, které integrují pozitivní účinky pohybu, přírodního prostředí a sociální interakce. Skupinový kontext posiluje motivaci k účasti, snižuje obavy z pohybu venku a představuje významný preventivní faktor proti sociální izolaci a osamělosti.⁽¹¹⁾ Také participace na skupinové aktivitě v přírodě má výrazně více sociálních a zdravotních přínosů než jen samotná aktivita v přírodě.⁽¹²⁾ Dále se jedná o způsob, který umožňuje efektivnější využití personálních i hmotných zdrojů, protože využívá působení na celou skupinu včetně pozitivních interakcí, které ve skupině nastávají, a to analogicky, jak tomu je například u kognitivní stimulace.⁽¹³⁾Přesto byly tyto aktivity dosud v oblasti výzkumu i systémové podpory relativně opomíjeny.

Skupinové aktivity realizované v přírodním prostředí představují komplexní intervenci s vysokým potenciálem podpory zdraví ve vyšším věku. Existuje rozsáhlé množství publikací, napříč Evropou i světově, poukazujících na tyto mnohostranné přínosy sociálních intervencí v přírodě.^{(14, 15)} Jejich přínos spočívá v synergickém působení fyzické aktivity, sociální interakce a pozitivních environmentálních podnětů.⁽¹⁶⁾ Například pravidelné společné vycházky seniorů realizované v rámci projektu RECETAS podporují udržení mobility, funkční nezávislosti a rovnováhy a mohou přispívat k prevenci křehkosti a pádů.^{(8, 17)}

Sociální dimenze těchto aktivit má zásadní význam zejména pro osaměle žijící seniory, osoby po ztrátě partnera nebo jedince s omezenými sociálními kontakty. Sociální interakce v přirozeném prostředí posiluje pocit sounáležitosti, smysluplnosti a může působit protektivně proti rozvoji depresivních symptomů.^{(11, 18)} Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti se jedná o intervenci s minimálními náklady a potenciálně vysokým přínosem, která může vhodně doplňovat zdravotní a sociální služby, ale být i součástí léčebně preventivní péče o zdraví například formou „social prescribing“,⁽¹⁹⁾ tedy cíleného a strukturovaného indikování konkrétních a v dané komunitě dostupných aktivit podporujících zdraví. Z hlediska poměru nákladů a efektu je důležité zmínit, že náklady těchto intervencí jsou zpravidla minimální, jak ukazuje projekt RECETAS, protože například společné vycházky do přírody se zaměřují zejména na využívání přírodního prostředí v místech, kde lidé žijí, v tomto případě městských aglomerací, v nichž jsou velmi často přívětivé a zcela nedoceněné „modré“ (vodní prvky) a „zelené“ (zahrady, parky) oblasti, které jsou pro tyto aktivity i s ohledem na jejich občanskou vybavenost (cesty, lavičky, toalety) v podstatě ideální. Navíc sociálně zdravotní intervence u lidí staršího věku může dlouhodobě snížit sociální a zdravotní náklady, včetně kvality života, souvisejících se zdravím, „quality-adjusted life years“.⁽²⁰⁾

V současné době existuje a stále přibývá dostatek vědeckých důkazů o pozitivním vlivu na zdraví a o efektivnosti skupinových aktivit (nejen) seniorů v přírodě a domníváme se, že tyto skutečnosti by měly být zohledněny také v budoucích strategických dokumentech týkajících se zdraví seniorů a jejich prováděcích předpisech.

Zastoupení tématu v českých strategických dokumentech

Analýza českých strategických dokumentů zaměřených na stárnutí a zdraví ukazuje, že význam pohybu, prevence a aktivního stárnutí je v nich reflektován poměrně silně, avšak role přírody a skupinových aktivit v přírodním prostředí zůstává spíše implicitní. Dokumenty politiky stárnutí zdůrazňují podporu aktivního života, prevenci sociální izolace a vytváření bezbariérového prostředí, avšak příroda jako specifický determinant zdraví není systematicky rozpracována.^{(19, 21–22)}

Národní plán rozvoje geriatrické péče do roku 2035 klade důraz na udržení funkčního stavu, prevenci křehkosti a rozvoj komunitní péče, nicméně konkrétní využití přírodního prostředí a strukturovaných skupinových aktivit zde není explicitně uvedeno.⁽²³⁾ Podobně Strategický rámec rozvoje péče o zdraví do roku 2035 akcentuje prevenci, pohybovou aktivitu a sociální determinanty zdraví, avšak bez konkrétní vazby na přírodní prostředí a komunitní intervence tohoto typu.⁽²⁴⁾

Lze tedy konstatovat, že přestože české strategické dokumenty vytvářejí příznivý rámec pro podporu aktivního a zdravého stárnutí, chybí v nich konkrétní operacionalizace využití přírody a skupinových aktivit jako cíleného, účinného a ekonomicky efektivního nástroje geriatrické prevence a podpory soběstačnosti.

To je ovšem situace obvyklá i v jiných zemích, protože dosud byly intervence v přírodě a související s přírodou považovány za samozřejmou součást života zejména starších lidí (což v mnoha případech neodpovídá skutečnosti) a jejich pozitivní působení na zdraví bylo buď opomíjeno, či považováno za jaksi samozřejmé a běžné.^{(25, 26)}

Projekt RECETAS a jeho význam

Projekt RECETAS reaguje na tuto mezeru našeho poznání a přináší systematické poznatky o významu skupinových aktivit v přírodě pro zdraví starších osob.

Projekt pod zkratkou RECETAS (Re-imagining Environments for Connection and Engagement: Testing Actions for Social Prescribing in Natural Spaces) je mezinárodní výzkumný projekt financovaný z programu Horizon 2020, jehož cílem je vyvíjet, testovat a hodnotit přírodně orientované intervence ke snižování osamělosti a posilování duševního, fyzického a sociálního zdraví, zejména u starších lidí a dalších zranitelných skupin.⁽²⁷⁾ Projekt vychází z konceptů zdravého stárnutí a propojuje zdravotní, sociální a environmentální perspektivu v souladu s doporučeními WHO. V několika evropských zemích byly vytvořeny a ověřeny intervence založené na kontaktu s přírodou (např. skupinové vycházky, zahradní aktivity či pobytové programy), přičemž hodnoceny byly jejich dopady na osamělost, kvalitu života, psychickou pohodu a participaci.⁽²⁸⁾
RECETAS současně přináší praktická doporučení pro implementaci sociální preskripce do místních politik a služeb a zdůrazňuje význam dostupného přírodního prostředí jako důležitého determinantu zdraví ve vyšším věku.⁽²⁹⁾

Výsledky projektu ukazují, že subjektivní vztah k přírodě je významně asociován s psychickou pohodou, především se životní spokojeností, pocitem smysluplnosti a vitalitou, přičemž tento vztah je zvláště výrazný u osob s omezenou mobilitou.⁽³⁰⁾ To má zásadní implikace pro geriatrickou praxi a dlouhodobou péči, kde je pohybová kapacita často limitujícím faktorem.

Projekt RECETAS tak přispívá nejen k rozšíření vědeckých důkazů, ale i k formulaci prakticky využitelných modelů komunitní podpory zdravého stárnutí, které mohou být integrovány do zdravotních, sociálních i preventivních programů.⁽³¹⁾

Závěr

Pobyt v přírodě, a zejména skupinové aktivity starších osob v přírodním prostředí představují dostupný a efektivní a dosud nedostatečně využívaný nástroj podpory zdraví, funkční zdatnosti a kvality života ve vyšším věku. Podle našeho názoru a množících se vědeckých důkazů může systematická integrace do geriatrické a komunitní praxe, zakotvená ve strategických dokumentech, významně přispět k naplnění cílů zdravého a důstojného stárnutí. 

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Specializuje se na geriatrii, veřejné zdravotnictví a medicínu dlouhodobé péče. Doktorát Ph.D. získala v oboru sociální gerontologie, habilitovala se v kulturní antropologii stématem péče o seniory a pacienty s Alzheimerovou nemocí. Na FHS UK vede Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče. Je zakládající ředitelkou Gerontocentra v Praze 8 (1991) a byla i u zrodu České alzheimerovské společnosti (1996), v letech 2016–2022 předsedala organizaci Alzheimer Europe. Řeší řadu mezinárodních projektů či se podílela na jejich řešení (PALLIARE, INDUCT, BUILD, Fram a další). Snaží se o širší pohled na geriatrii a péči o lidi, kteří potřebují dlouhodobou péči, včetně pacientů s demencí. V této oblasti se zabývá zejména problematikou psychosociálních intervencí a kvalitou péče o lidi s demencí.